Co je to buddhistická linie?
Buddhistická linie je nepřerušený řetězec předávání učení mezi Buddhou a námi. Tvoří ji mistři, kteří v průběhu staletí obdrželi učení a jejich praktikováním dosáhli výsledků.
Funkcí linie je zajistit, aby praktikující měli přístup k autentickému Buddhovu učení a naučili se jej praktikovat podle instrukcí zkušeného učitele.
Linie je obzvlášť důležitá v tibetském buddhismu, kde účinnost mnoha technik závisí do značné míry na jejich předání skutečným mistrem.
Linie Sakya
Tradice Sakya je jednou ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Hrála významnou roli ve vývoji a šíření nových tanter, které se do Tibetu dostaly v 11. století. Během 13. a 14. století držitelé tradice Sakya Tibetu vládli. Ačkoli v průběhu staletí politická role školy Sakya postupně upadala, důraz na pokračování její jedinečné duchovní tradice byl stále udržován. Díky tomu tato duchovní tradice vzkvétala a vzešlo z ní mnoho skvělých a význačných praktikujících, světců a učenců.
Ve čtrnáctém století měla rodina Sakya čtyři větve. Z nich v současnosti existuje už jen jedna, která se jmenuje Dučhö. Na počátku devatenáctého století se tato větev rozdělila na dvě části, tzv. paláce, Drolma Phodrang a Phuntsok Phodrang. Členové obou paláců se střídají v nesení odpovědnosti držitelů trůnu Sakya.
Nejvyšší učení školy Sakya „Lamdre“ znamená v překladu „cesta a výsledek“. Výraz „Lamdre“ naznačuje, že tento posvátný systém učení shrnuje základní filozofii a praxe školy Sakya vedoucí k realizaci „neoddělitelnosti samsáry a nirvány".
Pět patriarchů tradice Sakya (pět zakladatelů) a „Šest ozdob Tibetu“
Pět z předních osobností tradice Sakya byli proslulí Sačhen Künga Nyingpo (1092-1158), Loppön Sonam Tsemo (1142-1182), Džetsün Drakpa Gyaltsen (1147-1216), Sakya Pandita (1182-1251) a Drogön Chogyal Phagpa (1235-1280). Společně jsou považováni za pět patriarchů tradice Sakya.
Dalšími proslulými duchovními mistry tradice Sakya jsou učitelé zvaní „šest ozdob Tibetu“. Jsou jimi Yakton Sengey Phel a Rongton Šedža Künrig, pověstní svojí odbornou autoritou v učení súter, Ngorčhen Kunga Zangpo a Zongpa Kunga Namgyal, kteří byli velmi vzdělaní v tantrách, a Gorampa Sonam Sengey a Šakya Čhogden, kteří byli velmi vzdělaní v sútrách i tantrách. Gorampa Sonam Sengey zahájil formální studium logiky v tradici Sakya.
Podškoly tradice Sakya
Podobně jako v ostatních tradicích tibetského buddhismu se v rámci hlavní školy Sakya postupně vynořila řada dílčích tradic.
Linie učení v rámci řádu, který ustanovil Ngorčhen Kunga Zangpo (1382-1457) a následní mistři tohoto řádu, jmenovitě Könčhok Lhundrup, Thartse Namkha Palsang a Drubkhang Palden Dhondup, vešla ve známost jako linie Ngor.
Linie Tsarčhen Losel Gyamtsa (1502-1556), známá jako Šeptaná linie Tsar, zahrnuje tajné doktríny, jako jsou větší či menší doktríny Mahákaly, Vadžrajogini, Dzambaly a dalších, a je známá jako tradice Tsar.
Z dalších tradic je důležitá tradice Dzongpa založená Dzongpou Kuna Namgyalem (1432-1496).
Školu Sakya linie rodu Khön bychom mohli přirovnat k hlavnímu kmenu stromu, ze kterého se další školy rozvětvují do různých směrů, ale v podstatě zůstávají spojeny se zdrojem.
